Kromě případů, kdy se muž domáhá určení otcovství, jsou četné i situace, kdy se muž, který je označen jako otec dítěte, domáhá popření otcovství k nezletilému dítěti. V případech, kdy se dítě narodí v manželském svazku až po dobu třístého dne po zániku manželství, považuje se za otce dítěte manžel matky. Jedná se o tzv. první domněnku otcovství, která vychází z tradičních hodnot společnosti. Jsou však případy, kdy biologickým otcem není současně otec právní, tedy v tomto případě manžel matky.

Při sjednávání pracovní smlouvy je běžné, že zaměstnavatel trvá na tom, aby byla s novým zaměstnancem sjednána zkušební doba. Zkušební doba může být sjednána při uzavírání pracovní smlouvy, nejpozději však v den, který byl sjednán jako den nástupu zaměstnance do práce, či den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. 

Smlouva o dílo je jeden ze smluvních typů, u nichž občanský zákoník nevyžaduje písemnou formu. Základní ustanovení stanoví, že se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (srov. ust. § 2586 odst. 1 občanského zákoníku). Z tohoto ustanovení plynou podstatné náležitosti platné smlouvy o dílo, mezi které kromě ujednání o tom, co má být předmětem díla, povinností zhotovitele dílo provést a povinnosti objednatele dílo převzít, patří také ujednání o ceně, resp. závazek objednatele zaplatit cenu za dílo.

Ustanovení § 155 zákona o obchodních korporacích upravuje rozsah práva společníka společnosti s ručením omezeným na informace o záležitostech společnosti. Společník společnosti s ručením omezeným má bez ohledu na rozsah své majetkové účasti na společnosti (tj. bez ohledu na velikost vlastněného obchodního podílu) právo na informace o dění ve společnosti, zejména pak právo na informace, které se jej dotýkají, či můžou ovlivnit jeho rozhodování na valné hromadě společnosti o dalším směřování společnosti či o záležitostech, které z podstaty věci nespadají do obchodního vedení, kterým je pověřen právě jednatel společnosti.

Je všeobecně známo, že pokud kdokoli vlastní jakoukoli věc, ať již hmotnou či nehmotnou, může s ní nakládat dle vlastního uvážení. Uvedené se vztahuje i na nemovité věci. Každý, kdo vlastí nemovitost, s ní může činit cokoli, co mu výkon jeho vlastnického práva umožňuje. Výkon vlastnického práva však není neomezený, což je nejvíce znatelné právě ve vztahu k vlastnictví nemovitých věcí a koexistence s vlastníky okolních nemovitostí.